Míca

Přivezena: 31. 1. 2013

Míca je přes rok stará kočička želvovínové barvy s červenými odznaky, stále je to však kočka plemene britská modrá. Očekávali jsme lekavější kočičku, možná zlehka agresivní, ale překvapilo nás, jak rychle si zvykla. Jelikož jsem byla na internátě v dobu, kdy byla Míca přivezena, vše mi popsala rodina. Majitel přijel přesně v šest hodin, jak se s mamkou domluvili. Míca se chvíli rozkoukávala po bytě v přepravce. Majitel pobyl zhruba patnáct minut s Mícou. Hned jakmile odjel, přišel Micky. Začali se oťukávat nosy. Mamka uznala, že by pět minut mohlo stačit a Mícu vypustila. Mici chvíli trvalo než si zvykla a byla trochu nesvá v cizím prostředí. Po Mickym švihla párkrát taky drápky. Stejně tak i po babičce. Jako u předchozí kočičky, tak i tentokrát k nakrytí došlo během noci. To se nedá nepoznat podle zvuků, které kočky vydávají. 

...

Domů jsem dorazila kolem šesté hodiny a hned šla omrknout novou kočičku. Byla zkrátka dokonalá. Nenechala se však ode mě ani pohladit. To byl trochu problém. Bylo lepší, když by byla v pohodě. Co kdyby mi náhodou utekla z pokoje? Pak bych ji jen těžko dostávala pryč. Takže jsem se s ní začala kamarádit. Přinesla jsem taky pár pamlsků, jak Mickymu, tak Mici. Ze začátku nehodlala nic přijímat z ruky, ale pak vše v pořádku. S Mickym nám několikrát zablokovali ten den dveře. 

...

V noci mě probudilo divné šimrání, když jsem si uvědomila, že Mici mě očuchává. Jakmile jsem otevřela oči, Mici uskočila. Ráno byli oba naprosto vyčerpaní a většinu času proleželi. Mici byla odpoledne neskutečně aktivní, za to Micky se snažil usnout na každém koutě. Mici mňaučela a mňaučela. Micky za ní občas přiběhl, ťukl do ní nosem a pak si zase šel lehnout. Mici byla pak zticha a v zamyšlení odešla na parapet pozorovat, co se děje venku. Sem tam se zašla prospat.